Sloupek Svět podle Jany, časopis Svět ženy
07/2023
Chtěla jsem původně psát o svém randění a milostném životě, ale vzhledem k tomu, že jedinou jarní invazi do mé ložnice mají na svědomí mravenci (nevím proč, a přísahám, že fakt nemám jídlo pod polštářem), volba padla na červnové téma číslo jedna – dovolené. Protože co dělají singl holky, kromě toho, že se pořád snaží věřit v lásku, stále si optimisticky holí nejen nohy a říkají si navzájem, že on přijde, a když ne, tak se taky nic neděje? No jasně, jezdí na dovolenou. Dost často s maminkou. Můžou jet i s kamarádkou nebo s nějakým párem, ale maminka je klasika. Většinou je totiž opravdu nadšená, že spolu (zase) pojedete. A navíc se váš vztah, hlavně pokud jste v singl klubu pro pokročilé, už za ta léta natolik ustálil, že si to fakt užijete. Už to není, jako když jste jeli na dovolenou, když vám bylo sladkých šestnáct a mamka od vás s hrůzou v očích odháněla každého nápadníka. Kdepak. Teď je to naopak. Zatímco vy se nad Pablem, Pierrem nebo Jean Lucem jenom usmějete, protože už jste tyhle cizokrajné vztahové cestičky prochodila, maminka se snaží upozornit na každého jen trochu pěkného chlapa, který projde kolem. A trochu pěkný už se najednou zdá i kulhavý opocený důchodce. Hlavně, že dýchá! „Hm, v tom Mnichově jsou ale pěkní policisté,“ řekne třeba nenápadně, a snad by vás i podpořila v nějaké umírněné rebelii, aby vás ten vysoký, statný příslušník musel legitimovat, nedejbože prohledat. Snad mi mamka jednou nepřihodí něco do zavazadla na letišti! „Ani ti motorkáři nejsou špatní,“ vzdychne zase směrem k vám v Krkonoších a nabádá vás lehnout si na silnici a předstírat, že máte zlomenou nohu. A ještě jí podporuje její přítel. Díky! V kreativitě projektu „Jak provdat dceru na dovolené“ se asi žádné meze nekladou. „Hm, tak on je tady s manželkou. A to jsi mnohem hezčí!“ vrátí se jindy po dlouhé době od snídaňového stolu v řeckém resortu, kde očividně dlouho, předlouho zjišťovala rodinné poměry účastníků zájezdu. „No, sice ti jeho dítě skočilo na hlavu a málem zlomilo vaz, ale třeba není tak strašně nevychované,“ řekne zase v lázních, zatímco já v bazénu hledám brýle, ztracenou rovnováhu i sebevědomí. Vzhledem k situaci staré panny už taky dávno nemám zákaz chodit na diskotéky nebo se vracet nad ránem, kdepak. „Jen utíkej, hezky se pobav a vrať se, až budeš chtít,“ posílá mě mamka ze dveří. Jenže mě je přes čtyřicet a chci jít v devět spát! Navíc, jak jsem zmínila, mám tohle všechno za sebou. Už jsem se zamilovala i do plážového playboye z Tuniska, i do exotického doktora z New Yorku, do Němce v Rakousku a rok a půl jsem žila v Budapešti s mužem, kterého jsem poznala na pláži v Egyptě. Kdo po mně ještě může chtít, abych se seznamovala na dovolené? Vždyť já bych o tom mohla přednášet! Kdepak, já si chci dovolenou s maminkou užít. Chodit na dlouhá kafíčka a cappuccina, tříhodinové snídaně, rybí pochoutky v přístavu, vzpomínat u moře na babičku, kupovat plyšové sviště v Alpách, bát se na lanovce a procházet se sopečnou krajinou na Kanárech. Nebo jen popíjet prosecco v krkonošské vířivce. Mamka tu totiž na rozdíl od těch beachboyů a playbojů slibujících věčnou lásku vždycky je. A že to znamená, že mi letos bude nenápadně podstrkovat bulharského celníka nebo řidiče autobusu? No tak ať, aspoň se zasmějeme! A znáte mě – třeba vám příští fejeton budu psát ze Sofie… Úplně mě z toho mravenčí.
